Vnitrácké OČKO o Volkovi

 

Mnohé z dokumentů, které o mně vedlo komunistické ministerstvo vnitra, dokládají i děsivou intelektuální úroveň příslušníků onoho kolosálního aparátu totalitního režimu. Jsou mezi nimi ovšem i takové, jejichž četba skvěle pobaví, protože jejich přiblblost je – zvlášť ve spojení s myšlenkou na kolosální byrokratický aparát, který je produkoval až neodolatelně komická. Vítězství v této kategorii si v „mém“ materiálu nepochybně zasluhuje zpráva, kterou o výpravě Svazu československých skladatelů na kongres Mezinárodní muzikologické společnosti v Salcburku 1964 napsala jistá Žídková. Formálně nám byla tato bytost tehdy představena jako pracovnice Čedoku, která se o naši asi dvacetičlennou výpravu, jedoucí vlakem,  měla starat, ale její počínání bylo takové, že její skutečná funkce byla jasná od první chvíle. Dodatečně to potvrzovalo i množství „nenápadných“ otázek, které mi v Salcburku během pobytu „rafinovaně“ kladla. Poznal jsem z nich i to, že vnitro evidentně sledovalo mou „západní“ korespondenci a z ní vědělo, že za mnou má někdo do Salcburku ke schůzce přijet. O takovém setkání toho podezřelého Volka pak zřejmě mělo Očko po návratu do Prahy ve své zprávě informovat. Nepochybně i z toho důvodu mně byla v jeho zprávě věnována největší pozornost, přestože se v ní nezapomnělo ani na Rudolfa Pečmana či na Oskara Elscheka ad. „Nejvyšší ocenění“ v textu Očka samozřejmě zasluhuje jeho věta, doslova citující Volka: Při zpáteční cestě přišel VOLEK ve vlaku za Marií a řekl jí: Všechno mělo dobrý průběh, že? Tak to můžete napsat dobrou zprávu.