Vážení,

dnes (9. 6. 2011) večer vystoupí v Praze Cecilia Bartoli a já s jistým zděšením naslouchám, jak se tomuto koncertu dělá v rozhlase neuvěřitelná reklama, a to pod zřejmým vedením dr. Petra Vebra, proslulého mj. ve funkci (ne)vedoucího (ne)redakce vážné hudby rozhlasové stanice Vltava. K jeho nedostatkům (viz moje kritické dopisy oné stanici) patří zvláštní druh nekriticky obdivného závisláctví na silně frekventovaných jménech mezinárodního hudebního života. Až příliš často není schopen zachovat k nim kritický odstup. Vinou této indispozice pak svými výroky veřejnost v otázkách hodnotových dezorientuje, povinnosti odborného kritika nápadně neplně (krásný přechodníček!). Včera (8. 6. 2011) se mu něco takového na Vltavě povedlo hned dvakrát: jak v ranní Mozaice tak v podvečerním pořadu Slovo o hudbě.

Tento Vebrův pořad byl věnován rozhovoru s Bartoliovou v předvečer jejího pražského koncertu. Znovu potvrdil, jak Hurníkovi hudební „Vltavani“ neumějí dělat rozhovory. Neumějí klást otázky, kterými by interviewovaného vedli k zajímavým sdělením. (Pokud nevěříte, vyžádejte si záznam rozhovoru hlavního vltavanského plagiátora Rumla s paní M. Koženou před premiérou Debussyho P. a M. v Metropolitní. Děsivé otázky naprostého hlupáka, na něž nebylo možno dát zajímavou odpověď…) Hudební Vltavani kladou banální otázky, na něž dostávají odpovědi stejné úrovně. Své otázky neformulují na základě dobré znalosti předchozích aktivit zpovídané osobnosti a vzniku případného "trapasu" se – jak se na provinciální bytosti patří – opatrnicky vyhýbají. Dr. Veber kladl Bartoliové otázky jen trochu lepší než to praktikuje Ruml. A k mému zděšení do nás dnes ráno na Vltavě Bartoliovou jako pravý umělecký zázrak prali v Mozaice znova, Bálek dokonce - s odvoláním na její včerejší tiskovou konferenci – obdivně zmínil i její údajnou inteligenci. Nevěděl jsem, že je tak veleskromný a k tomu ještě netuší, jak do B. její poradci všechny odpovědi na banální otázky už dávno natloukli…

            Takto šířeným dezinformacím považuji za nutné rychle alespoň touto formou čelit. Bartoliová 2011 už ani zdaleka není fenomenální Bartoliovou 80. a 90. let ! Ověřte si to, prosím, před jejím dnešním koncertem poslechem např. její Popelky (Cenerentola), jak ji nazpívala 1992 za řízení R. Chaillyho (Decca). To byla a v nahrávce zůstává nádhera, ale dnes už je někdejší krása jejího hlasu pryč a teď už převážně B. jen obchoduje svými mimořádnými a fantasticky vytrénovanými hlasivkami. Tento smutný stav pěvecké degradace maskuje něčím, čemu západní kritici říkají "tónová pyrotechnika", tj. mnohdy až odpudivě cirkusáckým přezdobováním původní linie interpretované árie. Navíc: mechanické chrlení nadbytečných tónů praktikuje B. na všem, co provádí. Pomalé kantabilní legátové melodii už se vyhýbá jak čert kříži, protože krása hlasu je pryč. A co víc: „zdobí“, resp. přezdobuje vše stejně, Vivaldiho jako Mozarta nebo Belliniho. Dnes večer bude v Rudolfinu deformovat Vivaldiho a bude v jeho áriích sprintérským tempem chrlit "tónové kaskády", a to v podobě, jakou Vívaldiho doba vůbec neznala. A někdo to ještě bude považovat za "historicky poučenou" interpretaci! Nahlédněte prosím aspoň do jedné učebnice zpěvu z té doby ! A jsou lidé, kteří za tuto cirkusovou exhibici, směřující místy k až periferní předváděčce (jako její vizuální obměnu si prosím z internetu doplňte podobiznu umělkyně na její CD "Sospiri" (= vzdechy)), v níž už o skladatele vůbec nejde, dají prý i 5500,- Kč!? Naprosto pokřivený přístup Prahy 2011 k umělecké hudbě!

            Abych to těm českým veberovsky sugestibilním "milovníkům umění a zvláště ´artificiální´ hudby" aspoň trochu opepřil, dodávám:

            1) na večerním koncertě CB si v jejím přednesu "vychutnejte" úžasnou tónovou vyrovnanost, vrcholící obvykle mimořádnou "krásou" vypíchnutých špičkových tónů,

2) malý doklad, jak se o CB perou přední světové operní scény: v Metropolitní opeře debutovala 1996 jako Despina, 1997 tam s ní nově nastudovali Rossiniho Popelku, 1998 jí svěřili Mozartovu Zuzanku a od listopadu toho roku už si tam nezazpívala. Hlas začal odcházet… Pro Prahu je ovšem ještě v roce 2011 pravým pěveckým zázrakem..

            Aspoň o jedno Vás prosím: až budete psát kritiky o koncertě CB, nenapište, že je příkladem historicky poučené interpretace Vivaldiho děl… Díky

                       

                                                                                               Tomislav Volek