Pohroma jménem Lenka Dohnalová

 

      Z komunistické éry dodnes přežívá zvláštní tradice vyhlašovat každý rok, který končí čtyřkou, za Rok české hudby (viz životní data Smetanova, Dvořákova, Janáčkova ad.). No prosím, pokud by se takový „rok“ podařilo opřít o nějakou dobře vymyšlenou a skutečně nosnou motivaci, nic proti tomu, ale daří se něco takového v posledních letech? Nepamatuji. A proto se mne zmocňují obavy, co nám zase kdo připraví jako náplň „roku české hudby 2014“ a bude s tím chtít hauzírovat na podřadné odborné úrovni doma i v zahraničí…. Kdo to chce a kdo dnes u nás něco takového svede?

Přímo „v úvazku“ to z tradice má ona svými aktivitami poněkud kuriózně působící organizace zvaná Česká hudební rada. Ta s novými myšlenkami s určitostí nepřichází nikdy, a stojí-li poslední tři roky v jejím čele Lukáš Hurník, tak to už si vůbec nelze v tomto směru dělat nějaké naděje, neboť ten už po léta funguje přímo jako symbol invenční chudoby, prezentované navíc se sebeokouzlenou ležérností, ale o tom jindy. A vedle něj? Lenka Dohnalová. Kdo? Tajemnice České hudební rady dr. Lenka Dohnalová. Proboha kdo to je? Je to ve světě idejí neviditelná dáma, dlouhodobě sycená požitky, plynoucími (nejen) z uvedené funkce. Činí tak od samého zrodu organizace v popřevratovém Česku roku 1993, o čemž tehdy rozhodl její dlouholetý vděčný přítel a současně předseda zmíněné rady prof. Ivan Poledňák. Ten ji hmotně zajišťoval i přijetím do Ústavu pro hudební vědu ČSAV a tak se stalo, že i já vím něco o jedné profesní fázi této paní tajemnice. A protože to tehdy bylo hodně jinak, než jak to ona nakadeřeně líčí na svých webových stránkách, mám za svou povinnost informovat o tom – v zájmu akce „Rok české hudby 2014“ – raději už teď, 1. října roku 2013.

Nejprve si přečtěme, co a jak o sobě píše ona:

„Lenka Dohnalová se narodila v r. 1957 v Rakovníku. V r. 1982 absolvovala Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze (obor muzikologie, v r. 1988 získala titul PhDr. v oboru soudobé hudby, v r. 1998 PhD. v oboru estetika/elektroakustika na FF UP v Olomouci), dále odborné kurzy ve fundraisingu, managementu, akreditovaný kurz ve fyzioterapii. Od r. 1988 zaměstnankyně Divadelního ústavu, od r. 1993 (dosud) tajemnicí České hudební rady, v l. 1994−1999 zaměstnankyně Ústavu pro hudební vědu Akademie věd ČR (koordinátorka Encyklopedie hudby, redaktorka oboru estetika/sémiotika, autorka hesel). Od r. 1993 ředitelkou a členkou poroty mezinárodní soutěže Musica nova (dosud), v l. 1999−2001 supervisorka a autorka hudebních hesel Encyklopedie Diderot a CD-R Encyklopedie Diderot, v l. 2002−2005 koordinátorka programu Česká hudba 2004, od r. 2006 komisařka české expozice MIDEM v Cannes (dosud), v l. 2008−2010 koordinátorka programu Martinů Revisited 2009, producentka experimentálního tanečního projektu Špalíček (2008−2009), editorka propagačních publikací o české hudbě: CD Antologie české hudby (2005), CD samplerů Czech Contemporary Pop (2008) a Czech Contemporary Jazz (2010), publikace Czech Music (2005) a CD-R databáze Elektroakustická hudba v ČR (VaV MK ČR, 2002). Autorka knih: Estetické modely evropské elektroakustické hudby a elektroakustická hudba v ČR (1999), Czech Orchestras (1995), Czech Music Guide (2007). Členka oborové pracovní skupiny Hudba pro přípravu Koncepce účinnější podpory umění na léta 2007−2013 (autorka podkladové studie pro obor hudba), členka týmu a autorka studií vědeckovýzkumných projektů: Studie stavu, struktury, podmínek a financování umění v ČR (2006−2011) a Sociálně-ekonomický potenciál kulturních, resp. kreativních průmyslů v ČR (2007−2013). Autorka odborných a publicistických článků o sémiotice, soudobé hudbě, hudebním průmyslu, desítek pořadů do Českého rozhlasu, členka řady grantových a poradních oborových komisí, organizátorka konferencí.“

 

Není to úžasné čtení? To je profil! Příkladná ukázka z oboru „PR“! Ale ouha, odpovídá také všechno skutečnosti? LD například píše: „… v l. 1994−1999 zaměstnankyně Ústavu pro hudební vědu Akademie věd ČR (koordinátorka Encyklopedie hudby, redaktorka oboru estetika/sémiotika, autorka hesel).“ A skutečnost? Poledňák jí původně opravdu chtěl svěřit funkci jakési koordinátorky své Akademické (! – „koordinátorka“ už ani neví, jak se jí „koordinovaný“ projekt jmenoval…) hudební encyklopedie, ale ona byla tak křiklavě nevýkonná, že od takové funkce raději v praxi upustil. V každém případě jím bez potřebné předchozí přípravy zahájený projekt ztroskotal, načež on raději opustil pracoviště, na něž bylo začátkem roku 1998 uvaleno evaluační řízení. Neprošel jím jediný pracovník: Lenka Dohnalová. Tak to alespoň konstatovala šestičlenná komise vedená dr. Ivanem Vojtěchem, jejímiž členy byly vědecké kapacity jako Oskar Elschek, Ivan Hlaváček ad. Tenhle malér LD jsem tehdy do jisté míry „odskákal“ i já, protože komise jí ještě přiznala šanci do šesti měsíců vytvořit a předložit nějakou kvalitní studii, a mně bylo jako tehdejšímu předsedovi ústavní rady uloženo, abych jí byl v tomto směru nápomocen. Snažil jsem se, leč nedařilo se, naše pracovní setkání v ústavu k ničemu nevedla, což mne v rostoucí míře iritovalo a jednoho dne jsem – ve stádiu už zoufalé bezradnosti nad úrovní jejího výkonu – na ni podrážděně křikl „Copak jste nikdy nepsala žádnou seminárku !?“. Načež následoval šok. LD mne s klidnou tváří odzbrojila sdělením, že ne…! Že během studia na filosofické fakultě často měnila studijní obory, přecházela opakovaně z estetiky na muzikologii aj., a shodou okolností na ní prý na žádné ze zvolených kateder vypracování seminární práce ani nepožadovali…(O jakou „shodu okolností“ se asi jednalo, už musím nechat na odhadu čtenáře, kterému pro orientaci v tomto směru doporučuji prohlédnout si celkovou sebeprezentaci pí LD na jejích webových stránkách.) Co se s takto „vystudovaným“ a pracovně nevýkonným člověkem dalo v Akademii dělat? LD musela ústav opustit. …

Napadlo by Vás něco takového při četbě jejích dnešních webových stránek? Ale pohlédněme na ně ještě jedmnou, tentokrát už zrakem poněkud zbystřeným: „V r. 1982 absolvovala Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze (obor muzikologie, v r. 1988 získala titul PhDr. v oboru soudobé hudby, v r. 1998 PhD. v oboru estetika/elektroakustika na FF UP v Olomouci), dále odborné kurzy ve fundraisingu, managementu, akreditovaný kurz ve fyzioterapii…“ atd.

 Co to znamená „…získala titul PhDr. v oboru soudobé hudby“? Cožpak u nás lze někde získat titul „PhDr. v oboru soudobé hudby“? V tomto směru mi možná chybějí vědomosti, zato však mohu na základě spolehlivých informací okomentovat následující výrok „koordinátorka Encyklopedie hudby, redaktorka oboru estetika/sémiotika, autorka hesel“. Jde o křiklavou nepravdu. Na této „encyklopedii“ jsem z rozhodnutí Poledňáka musel – stejně jako takřka celý tehdy jím řízený ústav – vydatně spolupracovat i já, a bylo to martyrium skoro jako za éry bolševické. Chorobně ambiciózní Poledňák pro takový projekt nejen neměl potřebné znalosti, ale ani neoplýval ochotou vykonávat s potřebným nasazením všechny povinnosti spojené s funkcí šéfredaktora. Jím chybně připravený encyklopedický projekt nemohl neztroskotat. V důsledku toho přišel on o své ředitelské místo a mně připadl další svrchovaně nepříjemný úkol: projekt likvidovat. S tím byl spojen bezpočet schůzovních, úředních, kontrolních, finančních aj. úkonů, protože ve věcech finančních dobře orientovaný Poledňák předtím zřídil dokonce i Nadaci Akademické hudební encyklopedie, která byla vybavena správní radou a jednala i s řadou státních institucí atd. Dle byrokratických předpisů jsem musel dát i vyrobit razítko „Nadace Akademické hudební encyklopedie (v likvidaci)“ a zdobit jím četná podání. Strašlivé kvantum promarněného času. Dobře tudíž vím, že LD nebyla ani žádnou „redaktorkou oboru estetika/sémiotika“, protože to si Poledňák jako šéfredaktor vyhradil pro sebe, o ní zpočátku používal označení „subredaktorka“. Navíc paní LD neodevzdala ani žádná hesla, která by byla redakcí přijata a schválena. Pokud by se snad tímto mým výrokem cítila ukřivděna, nechať nás laskavě s nimi seznámí…

Než se tak stane, položme občas oko na její webové stránky, jež jsou v určitých směrech ukázkovou četbou. Jak lze ovšem – po uvedené zkušenosti – jejím údajům věřit? V zájmu české hudby pak LD navrhněme, ať po 20 letech „dřiny“ v České hudební radě už toho tajemničení zanechá a ať raději jako absolventka „akreditovaného kurzu ve fyzioterapii“ pomáhá lidem, které bolí záda. To se dá dobře dělat i bez předchozích seminárních prací, zatímco pro dobře připravený „Rok české hudby 2014“ by to ty předchozí seminární práce přece jen chtělo…

 

 

                                                                                  Tomislav Volek