Vážený pane řediteli dr. Hurníku,

vážení pracovníci redakce vážné hudby !

 

            Děkuji za odpověď pana ředitele Hurníka z 20.února  na můj 2. kritický list z 18. února. Už z jejího rozsahu lze soudit, že mé kritické dopisy bere už i v komunikaci s důchodcem Volkem o trošku vážněji než zpočátku. Přece jen je vidět, že malérů – za které zodpovídáte - je spousta, viďte pane řediteli. Aniž bych považoval rozsah každého textu za  určující stránku jeho významu, přece jen malé srovnání něčemu napovídá: můj 1. kritický list měl 8.605 slov, 2 odpovědi páně Hurnikovy celkem  450 slov (374+76), můj 2. kritický dopis měl 7.167 slov, odpověď  páně Hurníkova 649 slov. Hle, hle, o slepičí krok poskočilo v jeho ředitelských očích poznání, že nešlo o pouhý dopis posluchače, na který se z ředitelské výše odpovídá rutinními banalitami. Není to povzbudivé ?  - Bohužel moc ne, pan ředitel stále nedohlédl závažnost  problematiky.  A protože v určitých věcech zřejmě hodlá se svými starými vyvolenci  nadále setrvávat v jejich bažině podřadné práce a tím poškozovat sféru umělecké hudby u nás, musím psát 3. dopis. Tentokrát se především na citacích z jeho textu pokusím jemu i jiným, jichž se věc týká, objasnit některé z těch zásadních věcí, které zatím - soudě dle jeho dopisu z 20.2. – snaživě vytlačuje za horizont naší pozornosti.

            Nejprve co v jeho dopise oceňuji: a) v korespondenci udržel svůj formálně zdvořilý tón, jak se na kariérního diplomata v oblasti české hudby sluší (na rozdíl od  atakujícího a ironizujícího starce Volka, kterému byla depersonifikující diplomatická řeč vždy cizí), b) doznal některé své autorské chyby,  což je u ředitelů vzácností („Vaše výhrady k mým vlastním pořadům považuji za oprávněné“,  c) v případě některých kritizovaných chyb a nedostatků (a nejen svých) uvedl, že už učinil kroky k jejich nápravě, d) rytířsky mluvil jen o chybách svých, žádného jiného provinilce jménem nezmínil (s výjimkou Rumla, ale  toho jen v jedné věci a jen proto, aby ho hájil).

            To je všechno hezké, vážený pane řediteli,  a dokumentuje to i fakt,  že – díky Bohu – od časů primitivních bolševických ředitelů totalitní éry jsme se s další generací (byť  i mnohdy těm starým komunistickým mazákům v lecčems podléhá) přece jen posunuli k vyšší úrovni.

            Leč ! Pan ředitel Hurník si evidentně neuvědomuje, že s těmi někdejšími bolševickými „řediteli zemské poloosy“ má ve svém jednání a rozhodování přece jen i leccos společného. A to v roce 2009, dvacet let po převratu ! Není-li si toho sám vědom, musí o tom – v zájmu věci – on (i jeho slušní, leč zamlklí a vyplašení podřízení) slyšet od jednoho občana příbuzné profese.  Na jeho obranu: čas na to si ten protivný kritik krade na úkor svého času na psaní odborných studií, jichž má rozdělánu řadu,  to si račte uvědomit… ! Nejde o vyžívání se v protivnostech, jde o společenskou službu, kterou  mu přikazuje jeho pohled na svět. A jeho ztotožnění se  Stendhalovým postojem : „Můj přirozený sklon strhávat škrabošku lidem předstírajícím počestnost …“ (viz jeho stránky www.viadonore.wz.cz.)

Začnu Vašim nejhorším výrokem, pane řediteli Hurníku, který Vás v mých očích jakožto ředitele rozhlasové stanice silně deklasuje. Stojí v závěru Vašeho dopisu jako jakési resumé  Vašeho postoje v záležitosti, o níž je spor:

1) Poté, co jste mi sdělil, že si vážíte mých odborných připomínek a intenzívně se jimi obíráte, jste připojil neuvěřitelnou větu:  Pokud si opravdu přejete, aby jejich dopad byl pozitivní, měl byste nechat na nás, jakým způsobem s nimi budeme pracovat. -  Otřesné ! Nepochybuji o tom, že Vám takovou funkcionářskou podřadnost vnukl některý z Vašich  letitých komunistických spolupracovníků, protože to je přesně jejich mentalita a jejich primitivně vladařský „postoj k masám“. Za totality to obvykle znělo asi takhle: pracující nechť nám posílají své připomínky,  my je  projednáme na stranickém výboru a  podle našeho uvážení budou případně zapracovány do usnesení, které pak bude pro všechny (i ty stěžovatele !) závazné.

Je to bída, pane řediteli Hurníku, že nemáte ani tušení o tom, že v demokracii mají všechny věci společenského dosahu fungovat jinak. Jako občanu, který si při volbách volil své zástupce do parlamentu, se Vám zajisté nelíbí, když oni si pak počínají špatně a občanům jen vzkazují „…měli byste nechat na nás, jakým způsobem  budeme“ s Vaším pověřením pracovat. V demokracii je totiž na místě transparentnost aktivit.  Občan, volič, zaměstnanec,  vkladatel do banky atd. má právo vidět a vědět, jak jeho representanti, nadřízení a  pravomocemi vybavení pracovníci v oboru,  bankéři atd. pracují, jak spravují jejich společnou věc. Pokud se tak neděje, tak na to všichni doplácejí. A protože většina nedostatků v práci moderních institucí je důsledkem různých individuálních selhání, je nutné je napravovat zvýšenými nároky personálními a v případě nutnosti sáhnout i k odvolávání neschopných a povolání schopnějších  a výkonnějších. V každém pracovním odvětví záleží na  tom, jak kdo pracuje. Jestli je to nějaký „šófl Šlouf“  nebo skutečný odborník a společensky zodpovědný kvalifikovaný pracovník.

Z toho, že jste se slovem nezmínil o mnou kritizovaných odborných lapsech kteréhokoliv z Vašich „šófl Šloufů“ pod jmény Brom, Ruml, Kvěch či Vítek,  kteří za Vašeho  ředitelování dlouhodobě odvádějí mnohdy i velice podřadnou práci, nelze z Vašeho dopisu vyvozovat nic jiného, než že jste rozhodnut jejich nedostatky v plném rozsahu bagatelizovat  a  dokonce i krýt. Proč ? Proč se bojíte jakéhokoliv slova o jejich ubohých výkonech? Obvyklou příčinou takového jednání vedoucích pracovníků bývá to, že ti neodvolávaní neschopní něco na šéfa „vědí“. Jak je to ve Vašem případě ? Proč mi místo nevyhýbavé odpovědi na mou demonstraci jejich někdy až monstrózních chyb  adresujete požadavek, abych nechal na Vás, jakým způsobem s mou kritikou naložíte ? Proč  odmítáte vzít na vědomí, že tam vedle lidí schopných máte i lidi – valnou většinou pohrobky komunismu – kteří  obraz umělecké hudby ve společnosti většinou jen poškozují ? -  Zkuste mobilizovat své intelektuální a morální síly a pochopit, že můj společenský úkol je v této záležitosti právě opačný, čímž se dostáváme do příkré kontroverse. Na Vámi hájené špatné pracovníky Vltavy musím ukázat prstem: ti a ti opakovaně odvádějí podřadnou práci. A teď je na Vás, pane řediteli, aby bylo  - řečeno po biblicku - odděleno zrno od plev. (Mimochodem – pan Vaďura se svými nedělními biblickými půlhodinkami odvádí už po léta skvělou práci, vedle níž je práce Vašich  „šófl Šloufů“ jen šmíra.)  Proto vězte, že ani trochu nehodlám spokojit se Vaším ředitelským požadavkem „nechat na Vás, jakým způsobem s nimi [= mými kritickými připomínkami] budete  Vy pracovat“. Při Vašem způsobu řešení dané problematiky by takto  byla zřejmě valná většina mé práce znehodnocena, a něco takového zažívám nerad.  Po léta jste nebyl schopen chyby oněch  „naničhodníků“ rozpoznat  a nevedl jste je k  nápravě. Teď nechcete vzít na vědomí ani jejich kritiku.  Očividně jste se zabydlel v té útulné podřadnosti s nimi. Přehlédl jste, že  Vltava není jen Vaše.

Jako doklad Vašeho aktuálního ředitelského nefungování (nebo bezmoci) mohu uvést řadu příkladů, volím tyto: minimálně od mého 1. kritického  dopisu z 16.12.2008 víte o  závažných nedostatcích ve výkonech pí Wandy Dobrovské. Ta paní nás sice  od té doby ušetřila dalších informací o svém rozbujelém  Já, ale ukázal se jiný její problém: když nemluví o sobě nemá co by řekla ! Jen reprodukuje texty z bukletů. O  hudbě samé neumí říct  posluchačům nic. (S jednou výjimkou: pokud nadšeně a bez  zmínek o skutečné problematice nehovoří o aktuálních akcích na poli  té nejsoučasnější hudby ze všech současných, nejraději o  elektronické.) Kdybych i toto zase “nechal na Vás“, jak požadujete, tak bude mít  vltavská značka snížené kvality WD možnost dále odflinkávat  svěřené programy v Rondu – a já budu nucen poslouchat její nekvalifikované výroky, pohybující se mnohdy na úrovni směšného.  Příklad: 20.2.2009  posuzovala v Rondu nahrávky J.N.Hummela – a zase nekompetentně. Očividně neznala jinou Hummelovu hudbu  a jiné informace o něm než ty z uváděného CD. Nemohla proto ani v nejmenším postihnout Hummelovu  osobnost a charakteristické rysy jeho tvorby. Samozřejmě neví, že ve Výmaru patřil k dlouholetým přátelům Goetha, který si jeho umění velice vážil.  Kdyby znala Eckermannovy Rozhovory s Goethem, nalezla by v nich mnohem zajímavější charakteristiky, než nám prezentovala ona. Místo Goetha se dovolávala nějakého blíže neidentifikovaného blba a jeho výroku, že Hummel je prý taková „městská hudba“. Co to je ? Mohl byste neznalému posluchači Volkovi vysvětlit, co si má v případě Hummela představit pod charakteristikou „městská hudba“?  - Posuzovanou nahrávku ocenila  WD 3 křížky, přičemž z jejího výkladu nebylo zřejmé, zda takto známkuje spíše Hummela než jeho dnešní interprety ! –

Proč svěřujete rozhlasový kritický pořad jako je Rondo osobě tak nekvalifikované, která nedokáže o posuzované hudbě a interpretaci říci nic!? – Obdobné bylo totiž i její Rondo 13.2.2009, v němž pouštěla ukázky z kantáty L.Lea Le Nozze Di Iole Ed Ercole. Mluvila o jejích „dějstvích“, ovšem kantáty žádná „dějství“ nemají, neměla to posluchačům vysvětlit ? Samozřejmě neví nic o tom, že skladby Napoletánce Lea se za jeho života hrávaly i u nás, např. opery ve Vyškově a v Jaroměřicích u Questenberků… Nestojí-li o tom nic v bukletu  CD, tak to pro ni prostě neexistuje. A malá „chuťovaka“ z její „kultivované“ češtiny v pořadu o barokní skladbě: „… a s tím se vezou ještě další skladby“.

 O pí WD platí obecně: její znalosti evropské hudby  jsou  na muzikologa-profesionála úděsně omezené,  jako  kritik hudby před cca 1945 je zcela nekompetentní. Kdy už to pane řediteli pochopíte ?! A račte mi prominut, že ani toto nehodlám nechat jen na Vás… Jako muzikolog dost těžce nesu, když se representanti muzikologie  před veřejností projevují na tak nízké úrovni !

 

2) Při Vašem pojetí vedoucího pracovníka jako výsadníka se Vás dotkla má slova v odpovědi na Vámi nabízenou schůzku: „Pokud byste však se mnou chtěli hovořit jen dva pracovníci z vedení, jak jste navrhl, tak počítejte s tím, že bych si přinesl malé nahrávací zařízení. I z textace Vašich e-mailů je totiž zřejmé, že Vy mé formulace v další komunikaci někdy zkreslujete, a to v můj neprospěch. To mi pochopitelně vadí, celou záležitost to poškozuje  a já si tudíž musím zajistit existenci dokladového materiálu.“  Ve svém posledním e-mailu jste se k tomu vrátil výrokem, že tento (můj) „požadavek zapnutého magnetofonu“ máte za urážku nebo manipulační manévr. To je ovšem děsivé ! Ředitel rozhlasové stanice, jejíž existence stojí na nahrávkách, ať už hudebních, reportážních nebo slovních (hry, komentáře, rozhovory, interview atd.),  se  bojí diskutovat s kritikem při zapnutém magnetofonu ! Jak z tohoto Vašeho postoje  trčí obava, že by byl někde – podle předem dohodnutého způsobu – záznam toho, co skutečně říkal Váš kritik a co jste říkal Vy ! Možnost vyloučení následné dezinterpretace výroků kteréhokoliv účastníka diskuse považujete za urážku…  A teď si představte, že tento Váš postoj se mi nutně propojuje s informacemi o tom, jak jste reprodukoval (a bohužel nejen Vy, i někteří jiní členové redakce vážné hudby) má kritická vyjádření na různých stupních v Českém rozhlase a dokonce i mimo rozhlas ! A jaké obavy z mého počínání jste tam šířil ! A jaké pomluvy už jsem o sobě slyšel ! Vaše dezinformace o mně totiž ke mně prosákli dokonce i z jiných redakcí Vltavy. V tomto ohledu nejednáte fair, pane Hurníku, a otevřené diskuse s kritikem, při níž by byl  pořizován záznam, se    bojíte jak čert kříže, a tak se utíkáte do postoje uraženého…

 

3) Dále mi píšete, že máte „k dispozici písemná vyjádření externích spolupracovníků, kteří s Vašimi výtkami polemizují“. A proč mi je nepošlete, abyste mne usadil a usvědčil z omylu ? Poslal jste mi jen jednověté shrnutí jednoho „vyjádření externího spolupracovníka“, a to je vskutku neodolatelné. I z něj je vidět, jak si ze znalosti hudební historie zasloužíte spolu s dále jmenovanými nedostatečnou.  Mé upozornění, že  28.10.2008 vyrobili dva Vámi preferovaní externisté  H. Jarolímková  a J. Hlaváč  v Telefonotéce trapný lapsus, když jako závěrečný úkol pro posluchače formulovala Jarolímková svým „roztomilým“ hláskem „šprta ze IV.B“ tuto otázku: „Kdo uvedl klarinet v 18. století do evropského orchestru. A my vám napovíme, že to byl rodák z Německého Brodu a později dirigent (!!)  slavného orchestru v Mannheimu.“  Takovéhle nesmysly uváděla na Vltavě šéfredaktorka dnešních (post)komunistických Hudebních rozhledů, a to jménem svým a jménem svého hosta,  podobně nevzdělaného děkana HAMU J. Hlaváče. Ti dva nevědí ani to, že v polovině 18. století u žádného orchestru neexistoval dirigent… A stejně tak nevědí ani to, že Stamicovi žádný primát v uvádění klarinetu do „evropského orchestru“ nepřísluší.  Ještě dříve než Stamic vůbec do Mannheimu přišel,  jsou k roku 1741 uvedeny 2 klarinety v inventáři dvorní kapely Sayn-Wittgenstein-Berleburg,  obdobně 1747 v inventáři  nástrojů kláštera v Kremsmünstru a přibližně z  téže doby pochází 6 klarinetových koncertů J.M. Moltera. Na základě tohoto mého upozornění jste kontaktoval Hlaváče a ten Vám  pak zaslal nějaký svůj další „výpon sil myslivých“, jehož obsah mi tlumočíte touto větou: „Nástroj, který byl používán v před-stamitzovských orchestrech, nebyl podle klarinetisty prof.Hlaváče klarinet. Dokládá to odbornou literaturou.“ I tímto argumentováním znovu dokládáte, jak jste oba v hudební historii slabí a netušíte,  že klarinety jsou v mannheimské kapele prameně doloženy až dva roky po smrti Stamicově…  – Pro vás oba – preferované hlasy vltavské hudební popularizace - alespoň minipoučení z obecně dostupného Groves Dictionary, když  jste sice ochotní se hádat, ale otevřít už i na internetu dostupnou hudební encyklopedii  se Vám nechce :

The concertos by J.M. Molter for D clarinet go up to g´´´, and there is no particular difficulty in fingering the two-key clarinet that high.” Ovšem vltavská autorita Hlaváč klidně prohlásí, že to “nebyl klarinet”.  Ostuda za ostudou… Bohužel jsem nemohl 10.11.2008 poslouchat Telefonotéku, takže nevím, jak jste tam odměňovali odpovědi na svou chybnou otázku. Nepřehlédl jsem ovšem, že z Vašich Audio programů Telefonotéky jste právě tento program z 10.11.2008 stáhli a učinili ho nedostupným...  Proč asi ? Jedno z mnoha kolosálních šlápnutí vedle  mělo být takto zahlazeno...?

 

4) Další Váš pozoruhodný výrok ve Vašem dopisu  zní: „Neměl jsem za správné probírat v širokém kruhu redakce Vaše osobní názory na konkrétní redaktory, zvláště, pokud se týkaly jejich minulosti, kterou jsem sám neměl možnost sledovat.“ – Ale pane řediteli -  a) mé „osobní názory na konkrétní redaktory /a/ jejich minulost“ nebyly ani zdaleka podstatou mé kritiky jejich práce, to bylo jen kořeníčko pro ty, kdo  se po převratu při své spolupráci s matadory komunistické éry zaštiťují výroky, že  jejich činnost za totality „neměli možnost sledovat“ , b) Vás to, co jste „sám neměl možnost sledovat“, nezajímá !? Tak jak si dovolujete vykonávat funkci ředitele a dělat v rozhlase pořady s historickou tematikou ? Vždyť v případě Mozartově etc. jste také „sám neměl možnost sledovat“ jak si za života počínal ? – Chápete podřadnost takové své argumentace ?

S ohledem na Váš věk Vám věřím, že jste „neměl možnost sledovat“ Rumlovy statě v Rudém právu, počínání  soudruha Kvěcha, dobře placeného tajemníka jedné sekce režimního Svazu skladatelů, ředitelování soudruha Vítka v Pardubicích,  ale to vše patří k jejich profesionální dráze a kvalifikaci, a to by Vás jako ředitele mělo zajímat, či ne ?  A já to zmiňoval také proto, abyste nemohl nikde říkat, že jste nevěděl, že Ruml za normalizace, kdy byla spousta slušných lidí vyhozena z práce, byl vedle šéfování tehdejší rozhlasové redakce symfonické hudby také – spolu s podvodníkem Vokurkou  - hudebním kritikem Rudého práva, „orgánu ústředního výboru KSČ“, tedy – jak praví popřevratový zákon - zločinecké organizace.  To Vám je jedno ?  Nikdy Vás nenapadlo, že tenhle člověk bude poškozovat kvalitu řady rozhlasových pořadů, jež má na starosti, nejen  tím, že je odborně přímo zakrnělý, ale že do pořadů o opeře, za něž je zodpovědný,  nebude nikdy zvát někoho, kdo jeho komunistickou minulost zná, byť by byl na pojednávané téma našim předním odborníkem ? Když Vltava před několika týdny přejímala Čajkovského Oněgina z MET, tak tam o přestávce hovořili v Rumlově režii nemuzikologové o Puškinovi, o Čajkovského opeře neřekli nic !  To není ve Vašich očích chyba? V některém dalším kritickém listě Vám o těchto jeho nezpůsobech přinesu další doklady, teď nemám čas nahrávky jeho pořadů ze svého zvukového archivu přepisovat.

 

5) Také další Váš obranný výrok ve prospěch nevzdělaného Broma prokazuje i Vaše malé znalosti  v mozartovské problematice. V 1. kritickém listu jsem Vám mj. napsal, že Brom v jednom pořadu  pustil údajný  6. houslový koncert Mozartův, zatímco   „každý jen trochu vzdělaný hudebník   ví, že je dochováno jen 5 Mozartových houslových koncertů. Přitom Brom odhalil další svou neznalost, když ohlásil čísla tohoto koncertu v Köchlově seznamu: K.268 – Anhang C 14.04. Rázem bylo jasné, že vůbec netuší, že když je k původnímu  číslu Köchlova seznamu 268 připojeno číslo z Anhangu, tak se u takové skladby má za prokázané, že se nejedná o dílo Mozartovo.“ – V tomto kritickém výroku jsem v druhém výroku o „Anhangu“ omylem vypustil následující písmeno „C“. A tím jsem dal zcela neinformovaným polemikům možnost položit mi otázku: „Nerozumím Vaší poznámce, že všechna Mozartova díla z Anhangu jsou pochybná co do Mozartova autorství. Nenašlo se po poslední revizi Köchlova seznamu žádné Mozartovo dílo, o jehož původu se nepochybuje?“

Vskutku nádherný polemický výrok ! Každý mozartovský badatel samozřejmě pracuje s „poslední revizi Köchlova seznamu“, v němž  na začátku oddílu Anhang C stojí jeho vymezení: „Zweifelhafte und unterschobene Werke“ – a tam se dočtete i o těch tzv. „6. a 7.“ houslových koncertech Mozartových. A ujišťuji ředitele stanice Vltava, že kdyby se „po poslední revizi Köchlova seznamu“ našel nějaký dosud neznámý houslový koncert Mozartův, tak by to byl takový „bugr“, že by se to určitě dozvěděli i odbornou literaturou nedotčení redaktoři stanice Vltava. Sám bych se o to rád postaral, pokud by mě ovšem soudruzi redaktoři Ruml, Vítek, Kvěch a  Brom pustili k mikrofonu…

A ještě něco ke strašlivému neználkovství „šófl Šloufů“ šéfovaných dr.Hurníkem: několik soupisů Mozartova díla je už i na internetu a každý amatér se z nich snadno doví i o Mozartových houslových koncertech autentických i podvržených. Jen rozhlasový „profesionál“ Brom o takové věci nedbá, což řediteli Hurníkovi zřejmě nevadí.

 

6) K mé kritice Vašeho naprosto zbabraného pořadu „o problematice tónin“ jste - namítaje - zase jen prokázal další své neznalosti z historie hudby. Napsal jste mi: „V Da capu o tóninách jsme se vůbec nevěnovali církevním tóninám. Proto jsme úvahy pro názornost [sic !] odvozovali až od Beethovena.“ Jenže já jsem Vám vůbec nenamítal, že jste se  „nevěnovali církevním tóninám“. Já jsem namítal proti Vašim výrokům typu „tradice mluvit o filosofii tónin vyšla z Beethovena“, protože ve skutečnosti šlo o fenomén, procházející celou doložitelnou tradici evropské hudby počínaje starým Řeckem. A proč nereagujete, pane řediteli, na výrokový hovadismus soudruha Kvěcha v tomto Vašem pořadu, proti kterému jsem namítal : „Tóniny (!) postavené na cis jsou velmi vzácné. (…) Skladeb není tolik, aby si vytvořily nějakou jednotnou filosofii nebo jednotný kádrový profil“ ? -  Obcházíte zásadní problémy pracoviště, za které zodpovídáte,  pane řediteli Hurníku !

 

7) Kritizoval jsem  také Vaše nedělní „povídálkovské“ pořady o víně , a proti tomu Vy argumentujete takto: „Pořady o víně jsou improvizované rozhovory - myslím, že je nelze srovnávat s napsaným a přečteným textem pana Přidala.“ Už si ani neuvědomujete, jak takovou argumentací dokládáte především zmohutnění svého Ega. My posluchači přece nehodnotíme pořady podle toho, zda jsou improvizované nebo předem napsané a čtené ! Hodnotíme je podle toho, co nám přinesly, jak nás obohatily či kultivovaně pobavily. Vy – zajatec svého Já – se však primárně nestaráte o to, co Váš pořad přináší posluchači, Vy se zřejmě jen těšíte z dalšího pořadu v rámci  své protahované vinné sérii a na nás chcete, abychom ho jakožto pořad s improvizovaným rozhovorem  nesrovnávali „s napsaným a přečteným textem pana Přidala“. Jak to nemáme srovnávat, když jsou oba zařazeny do stejného vysílacího času a po týdnech se pravidelně střídají ? A přitom  je n ad slunce jasnější, že dr. Přidal má sebe i posluchače v takové úctě, že si s pořadem dává práci, kdežto dr. Hurník nikoliv ?

                                               *

Abych Vás ani tentokrát neobtěžoval jen polemikou s Vaším posledním e-mailem,  využiji příležitosti k poukázání na další „drobné chybičky“ ve vltavských  hudebních programech. Podívejme se např.  na další partie Vašich internetových stránek. Co že se tam praví o každonedělním  programu „Liturgický rok“ ¨? Česká verze textu končí takto: „Zcela unikátní jsou v tomto směru cykly o gregoriánském chorálu se souborem Schola Gregoriana Pragensis a pět řad duchovních kantát Johanna Sebastiana Bacha.“ Pravdivá je jen první polovina věty. Ano, Davidem Ebenem připravené dva cykly Liturgického roku skutečně patřily k tomu nejlepšímu, co hudební redakce Vltavy připravila. S bachovskými programy to bylo mnohem horší, už proto, že v nich zaznívaly stále jen a jen Rillingovy nahrávky. Co však bylo zaviněním red. Lukařové  kulturně hrůzné a k posluchačstvu nezodpovědné: ta paní vysílala celkem šest (!, nikoliv  v internetové anotaci zmiňovaných 5 „řad“) ročníků Bachových chrámových kantát, ačkoliv těch se dochovalo jen  200 !  Dva roky mlčky tyto pořady jen reprizovala, díky čemuž měla dvouletou redakční „havaj“, a Vy jste  tento její redakční neřád posluchačům tajili, pane řediteli Hurníku.

Anglická informace o tomto pořadu má úplně samostatný text, celkově lepší a i ve zmíněném bodě mnohem opatrnější, za což patří dík nějakému vzdělanějšímu rozhlasovému anonymovi: „the Liturgical Year in the Cantatas of Johann Sebastian Bach (four series broadcast so far…)“. Zcela nestydatá je však v tomto stále vystavovaném textu dezinformace, že půlhodinový „Liturgický rok“ je dvouhodinový program: „A cycle (!?) which forms a two-hour (?!) music  and news block with programmes Morning Word (prepared by our religious life section) and Spiritual Music.“ – Dále se tam lže i následujícím výrokem: the Liturgical Year in the Music of Mozart and Haydn. Žádný Liturgický rok v hudbě Mozartově a Haydnově nikdy vysílán nebyl a ani nemohl být, protože celý soubor jejich chrámové hudby by na program „Liturgický rok“ nestačil.

Tak co Vy na to, pane řediteli ?

Co Vy např. na anglický text k programům Telefonotéky, jak je publikován na Vašich internetových stránkách ? Jak dlouho tam ta informace bez další aktualizace leží ? „Starting on the first Monday in June, you can enjoy the regular, live Telephonotheque from 10:15 in the morning….“ – To mám také „nechat na Vás, jakým způsobem“ s tím naložíte ?  --

 

                                               ***

Máte štěstí, že mne jiné povinnosti od dalšího psaní odvolávají. Kritických „připomínek“ mám ovšem ještě stohy. A musím vypracovat adresář dalších občanů, které může naše téma zajímat a kterým tyto texty pošlu, protože někteří z nich by mi mohli pomoci v tom, aby jste s mými kritickými listy nemohl zacházet jen podle svých zájmů, tj. aby to vše  nemohlo zůstat jen  na Vás, jakým způsobem s nimi budete pracovat“. Jak jsem z Vašich dosavadních sdělení pochopil, Váš přístup k některým personálním otázkám v rámci redakce vážné hudby a Vaše  osobní  zájmy se v určitých aspektech jeví – žel ! - pro stanici Vltava a pro českou uměleckou hudbu jako značně nebezpečné.

Srdečně zdraví Tomislav Volek

 

23.2.2009