Jedna z vltavanských odpovědí

 

   Ve své letité profesi kantora jsem měl za povinnost studenty odborně vést a poučovat. Protože můj obor pro mne byl a zůstal jednou z hlavních životních náplní a jeho mimořádná zajímavost ve mně čas od času ještě vyvolává trochu síly k různým aktivitám, stane se mi občas, že někomu, kdo se podle mého názoru dopouští v daném oboru nějakých křiklavých a zcela zbytečných chyb, pošlu po kantorsku soukromý e mail s upozorněním na tyto chyby a s návrhem jak je napravit. Valná většina adresátů/tek takových dobře míněných emailů mi za mé připomínky poděkuje. Několik z nich pracuje v rozhlasové stanici Český rozhlas 3 – Vltava, kam píši nejčastěji, protože pro tuto instituci jsem v uplynulých už téměř 60 letech vytvořil stovky různých programů a příspěvků, a její existenci a působnost mám stále za velice důležitou pro českou kulturu. Sleduji ji každodenně a – žel – velice často jsem nešťasten z profesionálních podřadností, které se tam u řady zaměstnanců opakovaně objevují a ve veřejnosti zůstávají nekomentovány, protože náš skromný hudební tisk si jich naprosto nevšímá. Letos v lednu mi ovšem na jeden můj dlouhý – a ryze soukromý! – e mail poslal/la její adresát/ka odpověď tak děsivou, že jsem z ní zůstal „celý zkoprnělý“. Zkoprnělý mj. i proto, jak tohoto/tuto zaměstnance/kyni veřejnoprávní instituce vůbec nenapadlo, že mám právo mu/jí psát i jako někdo, kdo – déle než on/a je vůbec na světě – řádně rozhlasu každý měsíc platí určité poplatky, jimiž v současnosti de facto přispívá i na jeho/její plat – a že tudíž k němu má jako adresát/ka mého emailu ve svém rozhlasovém zaměstnání i určité povinnosti... Ona zvláštní XYbytost se ukázala být do sebe tak uzavřeným ego, navíc i nevzdělaným a neznajícím ani pro svou profesi závaznou staletou zásadu evropského veřejného života „no taxation without representation“, což lze v tomto případě přeložit jako „žádné poplatky bez uplatnění hlasu, bez zastoupení názoru“. Jako v údivu tonoucí občan opakuji, že uvedené rozhlasové XY, ač už po léta zaměstnané ve veřejnoprávní instituci, stále ještě netuší (a nebylo poučeno?), že z principu má k platícímu posluchači své povinnosti.

   Předkládám zde výňatek z oné odpovědi XYbytosti pro její přímo extrémní argumentační podřadnost, s rozhodnutím, že kdo jejího autora/rku pozná (uhádne) a jeho/její jméno mi pošle v e-mailu, získá ode mne výhru a odměnu, spočívající v zaslání další partie z uvedeného dopisu.

  První zveřejňovaný citát z odpovědi XY zaměstnance/kyně rozhlasové stanice Vltava, tj. veřejnoprávní instituce naší republiky, jednomu dlouholetému posluchači uvedené stanice:

  „Nejste ani předsedou správní rady, ani mým strýcem, farářem nebo psychiatrem, abyste mě úkoloval, jak a v čem se mám zlepšit. Nevím ani, proč byste mi měl radit, jak dělat novináře. Máte jiné názory. Nemám potřebu na ně reagovat. Reagovat protiargumenty na Vaše výpady proti všem, kteří existují a něco dělají, nemá smysl. Jako ostatní to vím a až na tuto výjimku trvale mlčím.“