Ombudsman Českého rozhlasu

PhDr. Milan Pokorný, PhD.

 

Vážený pane doktore,

na své oficiální stránce v Českém rozhlase píšete, že – pokud jde o posluchače – hodláte se ve funkci ombudsmana snažit, „aby jejich podněty nespadly pod stůl“. Nemyslím si, že byste můj první dopis bez dalšího odložil, ale když náš rozhlas i nadále poslouchám, tak docházím k závěru, že buď Vás některé rozhlasové redakce neberou vážně (zřejmě pro nadměrnou laskavost), anebo vůbec nejsou schopny k nějaké nápravě dospět. Začnu-li tím nejmenším zlem, na které jsem Vás upozornil, tj. na uspěchané čtení a zbytečné žblebty hlasatelky Daniely Čermákové, tak musím konstatovat, že na jejím počínání se nezměnilo vůbec nic, že své nezpůsoby nekorigovala. Je to hlasatelka, které sice nechybí žádný z předpokladů pro profesi, kterou v rozhlase zastává, ale jako zřejmý egomaniak vůbec nemyslí na posluchače a na to, v jaké podobě se jim jí čtený text dostává. Pocit posluchače je pak např. tento: „Nějaká paní s hezkým hlasem si od jiného svého – a pro ni důležitějšího – programu občas odskočí k rozhlasovému mikrofonu a pak vždy spěchá, aby se k té své zajímavější činnosti mohla rychle vrátit.“ Protože denně poslouchám i Deutschlandfunk, Österreich 1 a jiné zahraniční stanice, mohu srovnávat a musím konstatovat, že na nich by byl v hlasatelské profesi takový standard po delší dobu – a s opakováním stejných chyb – nemožný.

Namátkově doplňuji svá předchozí upozornění, týkající se nadměrného kvanta žblebtů sprintující hlasatelky Vltavy D. Čermákové a jejího s tím spojeného neprofesionálního chování:

·   12. 12. 2016 měla při čtení poledních zpráv tak rozsáhlý žblebt, že musela celou řádku přečíst znovu (o autorech a skladbách, které budou večer na koncertě hrány), za což se – zřejmě vzhledem k rozsahu svého defektu – tentokrát se omluvila.

·  15. 12. 2016 při odhlašování pořadu „Osudy“ pronesla „zítra dopějeme, dospějeme…“.

·   16. 12. 2016 odhlašovala dopolední Telefonotéku: „…telefon- (cha) technicky spolupracoval…“ Krátce nato: „…poslouchejte vždy v poled (éé) dopoledních Osudech…“

·     20. 12. 2016 v 17.36 o koncertu Peckové a Raka „…aby v předvánočním čase“ (é) „aby k předvánočnímu času připravili…“   

·     6. 1. 2017 jsem jí naslouchal jen asi 10 minut, a přitom stačila při rychlém čtení zpráv vyrobit 3 žblebty a jeden neopravený výrok, že totiž k čemusi řekl „ředitel statického ústavu…“. V dalším vychrlila „inscenuje… inscenaci rezimuje…“ Töpfer. –

 Na posluchače její „hlasatelské chrlení“ dělá případně také dojem, jako by chrlitelka chtěla – mj. – kolegyním předvést, že v rychločetbě nad ní na Vltavě není. – A co po jejím vychrlení ve vysílání následuje? Protože vysílací schéma důvodně počítá na polední zprávy a různá oznámení s čtvrthodinou, doplňuje produkce – po „čermákovic chrlení“ – vysílání několikaminutovou zvukovou vatou. Skutečně „promyšlená koncepce“ vysílání nejkulturnější stanice Českého rozhlasu…. –

 Ale jsou tu podstatně horší věci. Vysílání stanice Vltava se v průběhu prosince v některých aspektech dále zhoršilo. Jaké to má příčiny?

Tu nejzávažnější shledávám v tom, co k nám posluchačům slovně dospělo 18. prosince 2016 v podobě jedné – jen tak mimochodem podané – informace. Bylo možno ji slyšet v závěrečné části Pavlem Ryjáčkem moderovaného rozhovoru mezi bývalým šéfredaktorem stanice Vltava Lukášem Hurníkem a jeho nástupcem Petrem Fischerem. Z tohoto rozhovoru, který byl zařazen do přestávky přenosu odpoledního adventního koncertu v Rudolfinu, zcela mimochodem a v humorném tónu vyplynulo, že bývalý šéfredaktor stanice a od 1. 12. 2016 tuto stanici údajně řídící nový šéfredaktor se dosud k žádnému předávacímu aktu vůbec nesešli! Fischer: „My se potkáváme na poradách. Ale máme domluvenou schůzku, a já jsem pana Lukáše pozval na víno, tak doufám, že to bude příjemné setkání a že leccos probereme.“

Leccos probereme.“ Ergo: jestliže po mnoha letech dochází na rozhlasové stanice Vltava k výměně jejího šéfredaktora, tak starý a nový šéfredaktor stanice se sejdou při zcela jiné situaci až 18. prosince a jen zcela mimochodem posluchačům sdělí, že se k tématu předávání brzo sejdou při víně! Oba jsou přitom v té době zaměstnanci Českého rozhlasu! Neuvěřitelně drzá ukázka fenoménu šéfovských privilegií dvou zaměstnanců veřejnoprávní instituce! A do jisté míry i našich zaměstnanců, protože na konto rozhlasu zasíláme každý měsíc i my, jeho posluchači, určité částky! Jak důvodné bylo dát v mých někdejších kritických dopisech šéfredaktoru Vltavy L. Hurníkovi, na něž ostatně záhy přestal odpovídat, jeden z titulů feudálního panstva „Jeho Blahorodí“! Přesně takovému postoji to v prosinci 2016 na rozhlasové stanici Vltava zjevné „nepředávání“ odpovídá. Nelze neklást otázku: co všechno je na tomto pracovišti možné?! A to na místech nižších i vysokých! – – –

Další problém na Vltavě: s adventem začal nový nedělní celoroční cyklus Liturgický rok. Jako jeho odpovědný redaktor je uveden Petr Veber. Okázalý evangelík, který už sám pár pořadů o hudbě protestantů v rozhlase dělal (naprosto školometsky), ale člověk nekoncepční a navíc zvláštním způsobem zbabělý (tzv. „holoplíště nestatečné“), který není schopen cokoliv redigovat, v případě nutnosti opravit méně zkušeného kolegu, poradit mu atd. Je naprosto evidentní, že se tento sebestředný (ne)vedoucí redaktor, který nebyl za dlouhá léta schopen zavést ve své redakci nezbytnou tzv. zpětnou vazbu, o pořad Liturgický rok vůbec nestará, a to počínaje redakčním textem, který je o pořadu otištěn na stránkách jeho (ne)redakce. Na první pohled nás překvapí, že na stránce o zmíněném pořadu je český text mnohem kratší než připojený (proč? pro koho?) text anglický:

 

Cyklus, který sleduje prostřednictvím hudby průběh roku v různých křesťanských církvích a v různých tradicích.

Každá nová série, tak jako církevní rok, začíná vždy adventem a obsahuje do podzimu příštího roku zhruba 55 pořadů vysílaných v příslušnou neděli nebo svátek. Autory objevně koncipovaných cyklů [!] pořadů jsou muzikologové a interpreti, z nichž někteří nahráli snímky pro Liturgický rok speciálně pro Český rozhlas.

Liturgical Year

A cycle which forms a two-hour music and news block with programmes Morning Word (prepared by our religious life section) and Spiritual Music. It follows the Christian year through Catholic, Protestant and Orthodox spiritual music e.g. the Liturgical Year in the Cantatas of Johann Sebastian Bach (four series broadcast so far, each consisting of sixty programmes), the Liturgical Year in Gregorian Chant (two series broadcast so far), the Liturgical Year in Czech Baroque Music, the Liturgical Year in the Music of Mozart and Haydn. Currently being broadcast is the Liturgical Year in the Music of Czech Classicism. The premiere of the Liturgical Year in Protestantism will start this Advent. The cycle aims to capture, as completely as possible, the specific time of year and the theme a given year is devoted to. Leading performers and musicologists collaborate on the programmes.

 

Odpovědný redaktor Veber v tomto případě naprosto ignoruje skutečnost, že svým obsahem jsou český a anglický text v mnohanásobném rozporu, přičemž v jazykově podřadném anglickém textu je také neuvěřitelná série nepravd. Ačkoliv je na téže stránce dvakrát česky vytištěno sdělení, že „délka pořadu“ Liturgický rok je „35 minut“, anglický text na téže stránce sděluje, že v Liturgickém roku jde o

Cyklus tvořený blokem dvou hodin hudby a zpráv s programy Ranní slovo /…/ a Duchovní hudba. Následuje Křesťanský rok [ve skutečnosti nese tento pořad označení „Bohoslužba“] prostřednictvím katolické, protestantské a ortodoxní hudby – např. Liturgický rok v kantátách J. S. Bacha (dosud vysílány čtyři série, každá sestavena ze šedesáti programů), Liturgický rok v gregoriánském chorálu (dosud vysílány dvě série), Liturgický rok v české barokní hudbě, liturgický rok v hudbě Mozartově a Haydnově. V současnosti je vysílán Liturgický rok v hudbě českého klasicismu. V tomto adventu bude zahájen Liturgický rok v protestantismu. Cyklus si klade za cíl vystihnout v co největší úplnosti určité údobí a téma daného roku…“

Konstatuji, že takřka všechny údaje v anglickém textu jsou chybné a neodpovídají skutečnosti:

1.     Liturgický rok nenítvořen blokem dvou hodin“.

2.     Liturgický rok v kantátách J. S. Bacha byl vysílán – v nevelkých modifikacích – už šestkrát! A samozřejmě nesestával „ze šedesáti programů“.

3.     Žádný Liturgický rok v hudbě Mozartově a Haydnově vysílán nebyl.

4.     V současnosti není vysílán Liturgický rok v hudbě českého klasicismu.

5.     Text neuvádí, že byl vysílán liturgický rok „ortodoxní církve“ a dva cykly T. Slavického Liturgický rok na pražském svatovítském kůru ve vzpomínkách a dokumentech a Liturgický rok na českých a moravských kůrech v 19. století.

6.     V tomto adventu nebyl zahájen Liturgický rok v protestantismu, nýbrž Liturgický rok v německé protestantské hudbě 16. - 17. století ­– a to je veliký rozdíl.

Takže jedna chybná informace za druhou! Co to je za lidi, kteří takové podřadnosti produkují? Za co jsou v rozhlase placeni?

Navíc: po prvních pořadech cyklu o „německé protestantské hudbě 16.17. století“ je nutno konstatovat, že nejen nevykazuje žádnou koncepci (viz dále), ale už čtvrtý z jeho pořadů se skládal z jedné jediné duchovní skladby, po jejímž odeznění pořad skončil, a to o 15 (!) minut dříve, než mu je v časovém schématu vyhrazeno. Pánové, kteří pořad zatím připravují, se zřejmě rozhodli, že budou v jednotlivých pořadech tohoto „liturgického roku“ jednoduše s krátkým úvodem prezentovat různé nahrávky kantát, což pro ně bude autorsky víc než pohodlné. Žádný jejich nadřízený se k jejich počínání zřejmě nevyjadřuje, tak co se namáhat!? Prostě: pracovní a redakční eldorádo na pražské Vltavě přežívá i po odchodu Jeho Blahorodí nadporučíka Lukáše Schetina Hurníka... Kam tohle povede?      

To nejhorší v tomto případě ovšem je, že koncepčně a vykladačsky měl být začátek celoročního cyklu „Liturgický rok v německé protestantské hudbě 16. 17. století“ pojat úplně jinak. Především mělo být úvodem posluchačstvu vyloženo, že hudební složka protestantské bohoslužby se v historii zásadně lišila od hudební složky v bohoslužbě universalistické katolické církve s její latinskou liturgií, protože protestantské církve, nevytvářející žádné své mezinárodní centrální uspořádání, jsou organizovány v každém národě samostatně jakožto „zemské církve“ a jejich bohoslužba probíhá v každé jednotlivé církvi v jejím národním jazyku. Navíc se na ní na rozdíl od katolické církve – početnými duchovními písněmi v národním jazyku vždy aktivně podílel zpěv obce. Z toho vyplývá, že v každé protestantské zemi zněla v kostelech hudba nejen zcela jiného typu než v kostelích katolické církve, ale v mnohém i jiná než v dalších protestantských zemích.

Navíc: bylo-li vyhlášeno, že letos bude tématem „Liturgický rok v německé protestantské hudbě 16. 17. století“, pak měl být v prvním pořadu podán jednak

a)     úvodní výklad o reformních hnutích v zemích německého jazyka v 16. století, zvláště když letos je ve všech evropských zemích hojně připomínáno výročí Lutherova vystoupení (1517) s jeho 95 reformními thesemi,

b)     výklad o státoprávní situaci protestantského Německa v 16. 17. století, jež měla v mnohém zásadní vliv i na povahu tamější chrámové hudby. Mělo být objasněno, že to, co je dnes známo jako Německo, se tehdy členilo do tří-čtyř dosti velkých států (Braniborsko, Sasko, Bavorsko) a několika stovek miniaturních státečků, obvykle knížectví. (Němci si pro tento kuriózní druh svého historického teritoriálního uspořádání vytvořili zvláštní termín „Kleinstaaterei“.) Některé z těchto státečků se hlásily plně, některé převážně k luterství, jiné k „reformovaným“, tj. především k „helvítům“ (Kalvín, Zwingli). Ve všech byl ovšem zrušen celibát kněží, takže se začaly vytvářet farnosti s v němčině vzdělanými farářskými rody, které se stávaly nositeli dalších duchovních aktivit, především nové německojazyčné duchovní poezie, jež pak sloužila jako textová složka kantát a oratorií v národním jazyku etc.

Další velký problém je spojen se stanicí Rozhlas Plus. Spočívá v tom, že její početné a mnoha pravomocemi obdařené/-ní moderátorky/-ři vykazují velice nevyrovnaný standard vzdělanostní. Navíc někteří/některé z nich – nenesouce žádnou zodpovědnost často mluví s některými dotazovanými spíše jako policisté při výslechu pachatele. Před několika dny jsem vyslechl část rozhovoru extrémně sebeokouzlené a nedosti vzdělané (a po léta očividně preferované) moderátorky Barbory Tachecí s Mikulášem Kroupou. V rámci své předpojatosti ho opakovaně tlačila do určité terminologie, čemuž on inteligentně a už poučeně odolával, načež si dovolila vyslovit i absurdní hodnotící soud o někdejším prezidentovi: „Beneš nás dvakrát zradil“. Hloupý a odpudivý výrok nezodpovědné mediální rutinérky o někom, komu musíme být za tolik vděčni!

I toto počínání paní Tachecí je mi důkazem, že můj předchozí dopis Vám, vážený pane ombudsmane, nevedl v žádném z dotčených bodů ani k náznaku nápravy. Strašlivě nerad dělám zbytečnou práci (za bolševika jsem si jí po léta „užíval“ až dost), takže mi nezbývá, než svá kritická vyjádření posílat i na jiné činovnické adresy, a to s nadějí, že někde někdo k nějaké nápravě přece jen přikročí… Prosím o pochopení, mám rozhlas celoživotně velmi rád a jeho společenskou funkci mám za veledůležitou, u nás nedoceňovanou. A teď si hned – pro zahnání smutku nad neradostnými stránkami české vesnice - na internetu vyhledám Deutschlandfunk, a na stránkách této rozhlasové stanice vytištěný přehled dnešního německého a zahraničního tisku. (Podal už někdo v Českém rozhlase návrh na vytvoření obdobného servisu u nás? Jak rád bych o tom něco slyšel…)

V úctě a s přáním všeho dobrého v roce 2017

                                                                                                                      Tomislav Volek   

6. 1. 2017