Hádanky o muzikologických pracovištích

V Praze jsou dvě klíčová muzikologická pracoviště, jedno na Filosofické fakultě UK a druhé v Akademii věd. V posledních letech si dala tato označení: Ústav hudební vědy na Filozofické fakultě UK a Kabinet hudební historie Etnologického ústavu Akademie věd ČR. Pro obě tato pracoviště je charakteristické, jak se za 25 let, která uplynula od převratu 1989, ani v nejmenším nepokusila vypořádat s děsivými abnormalitami komunistické éry na své půdě. Vinou tohoto jejich postoje přetrvávají v české muzikologii – po léta neanalyzovány! – určité deformace, mající už mnohdy i neblahý mezinárodní dozvuk. Chcete si velice jednoduchým způsobem ověřit pravdivost těchto slov? Pak si na webových stránkách těchto institucí vyhledejte např. jejich oddíly „Historie“ a čtěte. Koncepčně se sice značně liší, přičemž „Historie“ Kabinetu je přímo neuvěřitelně podřadným elaborátem, na což jsem je už před dvěma měsíci – zatím marně – upozornil. „Historie“ fakultního ústavu vypadá proti tomu lépe, úhledněji, ale těch nepřesností a dokonce kamufláží! K první námitce: Kdo že stál ve školním roce 1986-87 v čele tohoto pracoviště? K druhé námitce: ve své sebestylizaci do rádoby „objektivního“ postoje má text i partie o hudební vědě na pražské německé universitě, a je nám sdělováno, kdo všechno tam přednášel, o hudební vědě na české universitě však obdobné informace ve srovnatelném rozsahu poskytovány nejsou, což je velice pozoruhodné. Jinak by musel být v textu uveden např. i jistý doc. Tomislav Volek, který toho v této instituci zcela nepochybně odpracoval a odpřednášel mnohem více než pánové Steinhard nebo Stuckenschmidt (pokud tam ovšem vůbec kdy přednášeli) na pražské německé universitě… !? –

          Pro tyto i další lapsy uvedených textů existuje jednoduché vysvětlení: po celých 40 let komunistické éry a 25 let dosud existující éry postkomunistické - což činí dohromady celou epochu - se v těchto institucích tolik pouze kamuflovalo a jejich archivy se záměrně likvidovaly, takže dnes už ani ti z jejich poctivých zaměstnanců většinou nevědí, jak to vlastně bylo. Bytostmi podvodnými byla kontinuita opakovaně přerušována, stopy neblahých činností byly komunistickými aktéry i jejich popřevratovými nástupci likvidovány. Vědomě a záměrně. V budoucnosti o tom hodlám předložit některé z dokumentů, jež jsou mi dostupné. Na tomto místě chci jen velice názorným způsobem poskytnout příležitost k pochopení, jak je historie tohoto pracoviště dnešním muzikologům neznáma a jak byla kontinuita mezi dneškem a minulostí jmenovaného universitního pracoviště narušena. Pro začátek k tomu účelu volím jen několik fotografií - lituji, že nekvalitních - z oslav 60. narozenin profesora Mirko Očadlíka na jaře roku 1964.

          Hádanka zní takto: koho dokážete na těchto snímcích identifikovat, muzikologové dnešní, zmíněnou katedrou odchovaní? Očadlíka pozná každý, ale ty ostatní? Malá nápověda: mezi osobami něžného pohlaví se za jednu z nich vydává i bytost, která nejen že nemá - řečeno mírně - ani špetku půvabu, ale vyzařuje kvality přímo protikladné. Tak to je Růžena Mužíková. Dodejme, že s tímto aspektem její bytosti byla v naprostém souladu jak její inteligence, tak jí praktikované morální hodnoty. A tato bytost, jež díky svým každodenním zákulisním intrikám, umožněným totalitním režimem, mohla na uvedeném muzikologickém pracovišti pobývat tolik let, jako do té doby nikdo druhý, byla jednoho dne dokonce jmenována profesorkou muzikologie na Karlově universitě. S touto skvrnou na našem oboru, která spolu se svým manželem vyloučila z fakulty mnoho nadaných muzikologů, se uvedené pracoviště dodnes nevypořádalo. Dodnes neposoudilo a nezveřejnilo, na základě jak hodnotných prací a jakých posudků se tato bytost stala profesorkou. Bohužel, ještě i v roce 2014 je zřejmě iluzorní chtít na jmenovaném vědeckém pracovišti, vychovávajícím nové generace českých muzikologů, aby se od této hanby aspoň distancovalo ... Jak si takové počínání česká obci muzikologická vykládáš?

          PS. Růženu Mužíkovou překonává v délce pobytu na tomto fakultním pracovišti Jarmila Gabrielová. Už je tam 42 let a na české muzikologii je to znát!

© Tomislav Volek